Konkurence ve vyšších výkonnostních kategoriích se na tradičních technických tratích Rally Vsetín sešla již tradičně více než silná. Jaromír Tarabus a Igor Norek předvedli na soutěži pěkný a spolehlivý výkon bez jakýchkoliv komplikací. Celkové šesté místo za třemi vozy WRC, jedním Mini S2000 kategorie 1 a rychlým Polákem Grzybem na Peugeotu S2000 tedy znamená rozhodně jeden z nejlepších výsledků letošní sezony. Jaromír Tarabus je s vsetínskou soutěží nadmíru spokojený. „Jsme rádi, že jsme si závod opravdu užili. Od začátku do konce vše fungovalo výborně, samozřejmě až na nějaké jezdecké mini-chybičky. Hezky jsme si zazávodili a tahali se o vteřinky s Honzou Sýkorou a Mirkem Jakešem. Po Honzově chybě už zůstal jen Mirek Jakeš, kterého však na závěrečných rychlostních zkouškách trápila technika.“

Kromě soubojů se soupeři však měl vsetínský start pro Jaromíra Tarabuse i další velký význam. „Je opravdu dost možné, že toto byl konec Fiatu S2000 na českých tratích. Máme tedy velkou radost z toho, že jsme se při rozloučení s Abarthem tak pěkně svezli a užili si ho.“ Na aktuální otázku na celkové hodnocení sezony „Mira“ odpovídá: „Na začátku jsme mířili rozhodně výš, než na celkové páté místo. Nicméně naše sprintová sezona byla taková, jaká byla, včetně většího počtu odstoupení, než by bylo pro lepší výsledek optimální. Na druhou stranu jsme si měli možnost vyzkoušet si i další starty s jinými vozy, se kterými se původně nepočítalo a které se nám většinou vydařily.“

Igor Norek viděl ze sedadla spolujezdce závěrečnou soutěž své první sezony ve voze S2000 také jenom v těch nejsvětlejších barvách. „Od začátku do konce to pro nás byla dobrá soutěž. Před závodem jsem byl zvědav, jak se Mirek opět přeorientuje z Fabie R2 na Fiata S2000. Závod ukázal, že si zvykl rychle a na tratích se podařilo zajet velmi slušný výsledek. Bylo mi smutno, když jsem v UP opouštěl kokpit Abarta, je to parádní auto a jsem hrozně rád, že jsem v něm strávil sezonu. Motor fungoval fantasticky a s podvozkem už jsme se taky skamarádili, prostě jsme si to užili.“ A co pro Igora znamená sezona 2011 celkově? „Co se týče sprintů, byla zde letos opravdu nebývalá konkurence a celá špička jede nesmírně rychle. Od prvních metrů se závodí naplno a stačí, aby vám nesedlo pár kilometrů trati a takzvaně vám „ujede vlak“. Mirek Jakeš, Honza Sýkora, Jan Dohnal, o Valdovi s Odložkou s WRC ani nemluvě, jsou skvělí piloti, které doplňují výborní spolujezdci, a na trati jsou hodně silní soupeři. My jsme dvakrát odstoupili na techniku a jednou havarovali. Problémem byl také handicap s neznalostí většiny tratí. Za další příčinu relativního neúspěchu považuji neustále přesedání z dvoukolky do S2000, což v praxi znamenalo, že než jsme se při zmíněné konkurenci stačili s Fiatem rozjet, už nám soupeři ukazovali záda a na sprintu není čas nic dohánět.“

Tím jsme se dostali k druhé tváři letošní pestré sezony: „Uvedení vozu Škoda Fabia R2 do závodního světa, spolupráce s týmem Impromat motosport Vlastimila Brůzla a při Barumce s Lancerem také týmem Vlastimila Neumanna, to jsou krásné vzpomínky. Rádi bychom za celou sezonu poděkovali všem, kteří s námi spolupracovali, především manažerovi Danovi za obstarání financí, našim partnerům, servisnímu týmu Miroslava Jandíka a také našim rodinám, že to zase vydržely,“ uzavírají letošní sezonu Jaromír Tarabus a Igor Norek.

„Pro Vsetín zvolil manažer týmu dobře strategii, kluci ji přijali a povedlo se ji dodržet, takže se podařilo udělat pěknou tečku za kariérou našeho Fiata,“ usmívá se nad soutěží po malebných valašských kotárech Daniel Trunkát. Ani on ovšem neušel otázce na zhodnocení celé sezony 2011: „Přestože tato sezona pro nás byla, jak známo, přechodná, tak z mého pohledu patří spíše k těm méně vydařeným. Před sezonou jsem se nijak netajil, že jsme pomýšleli na nejvyšší příčky, byť na letos ve sprintech startující vozy WRC bychom neměli ani za ideálnějších okolností. Dalším faktorem jsou již zmíněné tratě, které jsme s výjimkou Kopné a Vsetína neznali, neboť nikdo z nás se sprintů předtím nezúčastňoval. Ukázalo se, že jsou obecně rovinatější než ve velkém mistrovství a často tedy sedí více vozům Mitsubishi než S2000.“ Na druhé straně i Dan vidí na letošní sezoně i pozitiva: „Měli jsme možnost během roku úspěšně vyzkoušet vynikající novou „dvoukolku“ Fabia R2 i klasické Mitsubishi a ve všem se Jaromír ukázal jako jezdecky silný, takže toho pohledu zase převažuje spokojenost,“ zmiňuje Dan Trunkát letošní sporadické, ale úspěšné starty s jinými vozy v rámci MMČR v rally i při IRC v San Remu. „V současné době, stejně jako v ostatních týmech, již probíhají jednání ohledně příští sezony. Až bude čas, určitě dáme vědět co a jak, prozatím tedy mají fanoušci čas na různé spekulace. Občas může něco napovědět náš facebookový profil Tarabus & Trunkát Rally team,” podněcuje tradiční předsezónní diskuse manažer týmu.

Na závěr již nezbývá, než letošní sezoně i týmovému Fiatu Abarth Grande Punto, se kterým posádka prožila dobré i zlé, ale rozhodně daleko více toho dobrého, zvolat pěkně po italsku: „Arrivederci!”

„Ale zpět k soutěži. Nechtěli jsme nechat nic náhodě a chtěli jsme zabojovat alespoň v rámci našeho mistráku, což se nám v prvním dnu i celkem dařilo. Škoda, že se do našeho mistráku přihlásili i Poláci, kteří pravidelně nejezdí na soutěže u nás. Mohli jsme tak na tom být lépe. První den se nám jakš takš dařilo. Neměli jsme žádné problémy, neděli jsme žádné chyby, až na jednu, když jsem na městském okruhu nestihnul dobrzdit do jedné ze zatáček, ale z jízdy jsme měli dobrý pocit,“ říká k první etapě Lukáš.

Druhá etapa ovšem znamanela pro bratry Lapdavské stopku v soutěži. A co se vlastně stalo? „Druhý den jsme chtěli náš výsledek trochu vylepšit a získat ještě větší příděl bodů. Bohužel, hned na první rychlostní zkoušce druhé etapy pro nás skončil celý závod kvůli úplné banalitě, doslova. Asi 2 km po startu jsem moc „katoval“ a musel jsem v jednom místě trefit kolem nějaký kámen, nebo obrubník, který jsme v tréninku neviděli. Náraz jsem cítil a snažil jsem se tomu přizpůsobit jízdu. Čekal jsem, že teď nebo později dostaneme pomalý defekt a aby se auto v nějaké rychlejší zatáčce nedostalo mimo trať. Asi po 5 kilometrech takové opatrnější jízdy guma stále držela, takže jsme zkusili ještě zatáhnout aspoň na těch pár kilometrech, které zbývaly do cíle. Bohužel, v jednom odbočení jsem byl moc rychlý, auto nám na štěrku sklouzlo mimo trať a zastavilo se o strom. Byl to naštěstí jen malý ťukanec, ale ztratili jsme tam cca. 20 sekund. Snažili jsme se ještě na té samé RZ tuto ztrátu zlikvidovat. Ovšem po těch chybách jsem se až do cíle nemohl zkoncentrovat a snažil jsem se víceméně tento test dokončit, i když to místama ani na dojetí nebylo. V cíli hned za stopkou jsme šli zkontrolovat auto, jestli se něco nepoškodilo od toho nárazu do stromu, ale nic vážného jsme neviděli. Jenom přední nárazník byl trochu naprasklý (banalita). Při nasedání do auta si můj spolujezdec Julo všimnul, že máme proražené kolo. Bylo tak proražené, že jsme byli rádi, že se nám nic nestalo. Na jednom místě byla guma prořízlá a byla i trošku vyzutá. Trochu jsme nechápali, jak to ten slick mohl až do cíle vydržet. Hned jsme se pustili do výměny a co se nestalo od toho nárazu po 2 km? Nejen, že jsme měli prořízlou gumu, ale dokonce jsme nemohli povolit jednu matku na šteftě. Prostě se točila na místě a nešla ani dolů, ani zpět. Kvůli jedné matce na kole pro nás skončil celý závod a taktéž jsme byli bez bodu. Byli jsme hodně zklamaní, protože i přes tyto problémy a chyby na první RZ druhé etapy se nám dařilo držet 15. místo absolutně, což jsme vůbec nečekali. Ale i takovéto věci se stávají a jsou cennými zkušenostmi v tomto sportě.“

Po smolném Rajdu Rzesowski si chtěli bratři Lapdavští spravit chuť na vrcholu letošní sezóny a tou byla bezesporu Barum Czech Rally Zlín, kde se sešla opět obrovská konkurence. Lukáš s Juliusem zde také představili nový design na svém Peugeotu. A co je vedlo ke změně designu? „V podstatě celý tento projekt – design vznikl těsně před Barum Rally Zlín. Navázali jsme spolupráci se skvělými lidmi, ktěří se zabývají výrobou vín uznávaných hlavně u nás na Slovensku, tzv. Chateu Topolčianky (mimochodem skvělá vína). Tímto jim patří velké díky a taktéž panu Luboši Švecovi, který nás s těmito lidmi seznámil,“ vysvětluje změnu designu pilot Lukáš Lapdavský.

Již 41. ročník Barum Czech Rally Zlín začal již v pátek večer superspeciální rychlostní zkouškou v centru Zlína, kterou opět obsypaly davy diváků. Peugeotu 207 S2000 s číslem 40 patřilo po této superspeciálce celkové 30. místo.„Městský okruh na Barumce se nám moc líbí, takže si ho hodně užíváme. Atmosféra je zde neskutečná. Zde se dá hodně ztratit, než získat. V takové konkurenci, která se sešla byl pro nás výsledek solidní,“hodnotí superspeciálku Lukáš.

První etapa měla na pořadu osm rychlostních zkoušek ve dvou sekcích. Rozjezd bratrské posádky byl pomalejší, když po Biskupicicích a zrušené Pindule jim patřilo místo v páté desítce. Následoval Troják a Semetín. Ještě před startem Semetína ovšem musel Lukáš svůj Peugeot odstavit. A co se vlastně stalo? „Bohužel hned na úvodním testu jsme asi v půlce dostali defekt. To samé místo, kde jsme dostali defekt, tak trefilo dalších asi 15 posádek, takže sem tam moc laborovat nedalo. Druhá vložka se jela volným průjezdem kvůli nehodě Pavla Valouška a Zdeňka Hrůzy (kterým přejeme brzké uzdravení a brzký návrat na tratě). Další zkouškou v pořadí byl Troják a zde jsme chtěli trošku zatáhnout, ale přišlo další zklamání, když byla cesta zatarasená vozem Tamrazova, kterému jsme se s dalšími posádkami snažili pomoci, aby tato RZ mohla pokračovat. Pokračovali jsme tedy do cíle Trojáku a těsně před cílem nám začala blikat kontrolka motoru. V cíli jsme sice dostali náhradní čas, ale hned za stopkou začal ze spodku auta vytékat olej. Nemohli jsme přesně určit příčinu, protože v Peugeotě, stejně jako v ostatních vozech, je všechno natlačené a s našimi zkušenostmi zprovoznit takové auto, se rovnalo nule. Věděli jsme, že se jedná o motorový olej, což je dost choulostivá věc. Nechtěli jsme autu více ublížit, tak jsme raději z první etapy odstoupili. Až v servise jsme našli příčinu. Kvůli silnému nárazu na předek se trochu potlačil olejový chladič, tím pádem se uvolnily dvě hadice od motoru a všechen olej nám vytekl. Sice jsme druhý den nastoupili, ale jeli jsme pouze tak, abychom soutěž dokončili. O nic nám nešlo, ale chtěli jsme se dostat alespoň na rampu a podle toho jsme se i řídili. Prvních osm kilometrů na Majáku bylo vážně jen o přežití. V důsledku deště, který večer před druhým dnem úřadoval. Každá posádka, jenž tento úsek přežila či nepřežila, tak ví o čem mluvím. Výsledek jsme už neřešili a jeli jsme už na vzpomínanou rampu, o což nám v podstatě i šlo. Nasbírali jsme další cenné kilometry a stále se máme co učit, aby to bylo to pravé ořechové,“ dodává k Barum Rally pilot Lukáš Lapdavský.

Po nepovedené Barum Rally se celý Deštrukt Projekt Racing Team přesunul na Vysočinu, kde pokračovalo mistrovství ČR ve sprintrally. Tou byla Horácká Rally Třebíč a ta přinesla kýžené ovoce. Do Třebíče se kromě Pavla Valouška sjela celá sprintová špička včetně Romana Odložilíka s Citroenem Xsara WRC. Lukášovi s Juliusem se dařilo od začátku soutěže, když zajížděli časy na pomezí první a druhé desítky. Připsali si rovněž dva časy v první desítce a v cíli jim patřilo pěkné desáté místo absolutně a nepopulární čtvrté místo ve třídě 2. „V Třebíči jsme již startovali a při vzpomínce na ty rychlé testy jsme vůbec nepomýšleli, že se nám podaří zajet takový výsledek, což nás hodně, hodně potěšilo a dodalo nám to více na bojovnosti. Potěšil nás hlavně čas na čtrté rychlostní zkoušce, které měřila 20 kilometrů a nám se podařil zajet absolutní sedmý čas. Od pátého místa nás dělily necelé dvě sekundy. Bylo to vážně rychlé na všech RZ a našemu autu tyto tratě moc nevyhovují, ale snažili jsme se. Neudělali jsme žádnou chybu, neměli jsme žádné problémy, takže nám nemohlo nic bránit slušnému umístění. To se nám podařilo a měli jsme vážně velkou radost a taktéž celý tým,“ říká Lukáš.

Po skvělém výsledku v Třebíči si již fanoušci mohli všimnout, že Lukáš s Juliusem a jejich Peugeotem 207 S2000 odstartují i na závěrečném podniku MMČR, kterou je Rally Příbram. A jaké jsou další plány posádky Deštrukt Projekt Racing Teamu po zbytek roku? „Zatím máme v plánu jet všechno, co se bude dát. Hlavně u vás v ČR, kde se jede ještě minimálně pět soutěží a nejbližší soutěží bude pro nás Rally Příbram. U nás na Slovensku se jede už pouze jedna soutěž a tou je Košická Rally. Pokud chceme pomýšlet do budoucna na nějaké slušné výsledky jako se povedly na Vysočině či v Třebíči, tak musíme jezdit a jezdit, jako tomu bylo doposud. V podstatě každý víkend jsme seděli v autě a je to znát.“

„Ale nejdůležitější je, že za tím stojí lidé, kteří nás v tomto krásném sportu podporují. My se sice zlepšujeme, ale bez nich by to prostě nešlo. Proto děkuji našemu hlavnímu sponzorovi Juliusi Lapdavskému, dále našemu novému sponzorovi Chateu Topolčianky, se kterými jsme se dohodli v rekordně krátkém čase a zajistili jsme si tím starty do konce sezóny, hlavně v ČR. Taktéž děkuji skvělým mechanikům, kteří se vždy snaží, baví je to a nám připraví auto na 100%! Nesmím zapomenout na fanoušky, kteří vždy dokážou vytvořit neskutečnou atmosféru. Nedokážete si představit, jak to posádku potěší, když vám lidé přejí a podporují vás v tom. Už jen zdvihnutím vlajky, ruky či písknutím, nebo pokřikem. Jste super a těším se na vás, na každém dalším závodě.“ uzavírá Lukáš.

Ještě připomeňme, že Rally Příbram startuje již tento pátek. Peugeot 207 S2000 bratrů Lapdavských odstartuje s číslem 17.

Výchozí situaci týmu do soutěže popisuje jezdec Jaromír Tarabus: „Třebíč je, jak známo, rychlou soutěží. Máme letos však jenom jednu krátkou převodovku, a kvůli jednomu závodu nemělo cenu kupovat delší variantu, navíc ani to by patrně příliš nepomohlo. Takže jsme šli předem do závodu s tím, že naše maximální rychlost 163 km/h bude na zdejších rovinách oproti vozům WRC a Mitsubishi nevýhodou.“ I přes tento handicap posádka zeleného Fiatu Abarth Grande Punto S2000 vstoupila do specifické soutěže na pomezí Čech a Moravy čtvrtým časem. Již po druhé rychlostní zkoušce se však po brzkém odstoupení Miroslava Jakeše usadila na třetí příčce absolutně za Romanem Odložilíkem s Citroënem Xsara WRC a Janem Sýkorou na Mitsubishi Lancer.

„Dařilo se nám velmi dobře. Po celou soutěž jsme podávali stabilní výkony na úrovni třetího místa absolutně. Hlídali jsme si Jaromíra Tomaštíka a Jana Dohnala za námi, naopak druhý Jan Sýkora si zase hlídal nás,“ konstatuje jezdec. Bronzovou pozici už posádka AK Rallysportu Brno neopustila až do cíle závodu, přestože čtvrtý Jaromír Tomaštík s rychlým Subaru Impreza WRC byl po většinu soutěže v závěsu několika sekund. Pěkným výkonem v poslední rychlostní zkoušce dokázal Jaromír Tarabus náskok ještě navýšit a dovedl tak elegantního italského plnokrevníka na medailovou pozici s přesvědčivým, bezmála půlminutovým náskokem. „Před závěrečnou rychlostní zkouškou jsme měli na Jaromíra Tomaštíka s WRC k dobru pouze osm sekund, takže jsme měli trochu obavy, abychom v rychlých pasážích o náš náskok nepřišli. Nemohli jsme tedy polevit na tempu ani v závěru. Nicméně vyšlo nám to ještě o něco lépe, než jsme si představovali. S výsledkem jsme spokojeni, je to zase po čase ve sprintovém šampionátu velmi slušný výsledek, přestože bodově už to pro nás není ideální. Auto bylo na závod skvěle připraveno a po celou dobu soutěže fungovalo bezvadně, za což patří díky celému týmu.“

„Jeli jsme dobře a jsem spokojen!“ Prohlašuje s rozhodným úsměvem na adresu vystoupení na Třebíčsku Igor Norek. „Abarth prošel před Horáckou rally změnou nastavení podvozku, což byl evidentně krok správným směrem a zvolené nastavení se osvědčilo, minimálně na tomto profilu tratí.“ Obšírněji se pak Igor pouští do hodnocení trati soutěže: „Charakter zdejších tratí bohužel znamená jet mezi obcemi často na maximálku v omezovači otáček a pak ve vesnici objet všechny baráky, aby se snížil rychlostní průměr. Od soupeřů víme, že zde byly někde v omezovači i produkční vozy, a to už je co říct. Nechci však, aby to vyznělo jako kritika pořadatelů, ti snaží se vybrat co nejlepší tratě. Ale patrně jde o maximum, které je možno v tomto kraji nabídnout. Pozitivum je, že rychlé pasáže většinou nelemovaly stromy, ale pole a louky, mezi kterými se jezdí v maximálních rychlostech rozhodně příjemněji.“

Příznivé dojmy si z medailového vystoupení týmu „TNT“ na Horácku odnáší i týmový manažer Daniel Trunkát. Z probíhající sportovní „rodičovské dovolené“ hlásí: „Zdá se, že se nám po delší době konečně podařilo dobře nastavit vůz. Tratě jsou na Horácké rally takové, jaké jsou. Chtít konkurovat Romanu Odložilíkovi s vozem WRC by bylo utopií a Jan Sýkora také plně využil možností svého vozu. Čili v dané situaci se nám podařilo dosáhnout patrně maximálního možného výsledku. Spravili jsme si ve spritovém šampionátu chuť a uvidíme, jak to půjde v posledních dvou závodech.“

Na tiskové konferenci po Horácké rally však zazněla ještě jedna velmi zajímavá informace, kterou nám upřesní také Dan Trunkát: „Dalším podnikem, který absolvujeme, bude desátý podnik IRC 2011, legendární italská Rally San Remo. Odstartujeme zde s vozem Škoda Fabia R2 z dílen týmu Impromat Motosport, se kterým jsme se letos již získali deváté místo absolutně na Rally Bohemia. Půjde pro nás o zajímavou novou zkušenost.“Dalším překvapením je změna na sedadle spolujezdce pro tento závod. Igorovi Norkovi bohužel zabránila ve startu v San Remu kombinace pracovního vytížení a rodinných důvodů, takže jej zastoupí spolujezdec Václav Vorel. Někteří fanoušci si jistě pamatují, že právě s Václavem Vorlem získal Jaromír Tarabus titul ve skupině N v roce 2005. Čili půjde o navázání na téměř šest let starou úspěšnou spolupráci.

Více informací o posádce se dozvíte na www.tarabus.cz, nebo na facebooku Tarabus&Trunkát rally team.

„Ani nevíte, jak mě to mrzí. Bojovali jsme o prvenství mezi enky, což nás moc těší, protože letos jezdíme hlavně sprinty a je fajn potrápit i kluky, kteří toho mají ve velkém mistráku letos naježděno mnohem více. Ale jinak jsem opravdu moc zklamaný, protože jsme letošní Barumce obětovali opravdu hodně a chtěl jsem dojet za každou cenu,“ říká Jan Jelínek už pouze v roli diváka u cílové rampy.

A co se tedy přesně přihodilo? „Na jednom z horizontů v úzké pasáži bylo bláto, se kterým jsme nepočítali, auto se na něm svezlo, a i když jsem to krotil jak se dalo, šli jsme do příkopu. To by ještě nebylo tak zlé, ale trefili jsme u toho železný kolík a ten nás roztočil tak, že jsme nakonec skončili na střeše,“ popisuje Honza průběh nehody. „Byli tam diváci, kterým ještě jednou moc děkuju, protože nám ochotně pomáhali, obrátili auto na kola a ještě varovali posádky za námi. Možná bychom pak i odjeli, jenže zároveň došlo k úniku oleje a nedalo se pokračovat dál.“

Jan Jelínek s Miroslavem Kotěnou se tak museli tři zkoušky před cílem vzdát svého snu a z Halenkovic odejít doslova po vlastních.

A jak Honza hodnotí celý průběh soutěže?: „Letos byla Barumka moc pěkná. Super atmosféra, jelo se opravdu hodně rychle a velká byla i podpora od fanoušků. Sice jsem měl celý týden lehké zdravotní problémy, ale se shakedownem to odeznělo a v pátek jsme si užili výbornou atmosféru na městské erzetě. V sobotu jsem se pak hrozně trápil v první sekci, protože mi moc nesedly pneumatiky a ze čtyř zkoušek jsem byl třikrát mimo trať. Ale pak jsme to po servisu uklidnili a začali zajíždět slušné časy. Jednou jsme sice dojeli Miru Tarabuse, který měl problémy s poloosou a dost se za ním prášilo, jinak to ale bylo až do večera bez problémů a i auto fungovalo na jedničku. Dnes to hodně klouzalo na Majáku, ale dokázali jsme se dostat zpátky před Dana Běhálka, který nám vzal v sobotu večer na chvíli vedení. Kudlovice byly také v pohodě, ale pak už přišly Halenkovice a to nešťastné bláto. Jenže o tom je rally, co se dá dělat…“

Honza Jelínek s Mirkem Kotěnou by tak touto cestou ještě jednou chtěli poděkovat za krásnou atmosféru a podporu diváků nejen u trati, samozřejmě také všem partnerům týmu a mechanikům APID racing service včetně Mirka Jandíka, kteří skvěle připravili auto. 41. ročník Barum Czech Rally Zlín tak zůstává devátým hořkým záznamem v Honzově soutěžní kariéře a logicky se nabízí otázka, jak to bude s kulatou desítkou?

„Krásně to řekl po našem crashi Mirek Kotěna, kterému jsem se omlouval, že jsem ho opět nedovezl do cíle. Prý kdybychom dojeli, už před sebou nemáme další výzvu. Takže příští rok už to prostě musí vyjít, “uzavírá letošní účast na Barumce sice smutný, ale odhodlaný zlínský závodník.

Lukáš s Juliusem nezaháleli a po Lubeníku je čekal start na Rally Vysočina. „Rally Vysočina byla odměnou za Rally Lubeník, kde se nám v silné konkurenci mezi vozy WRC podařilo dosáhnou slušného výsledku, když jsme dojeli na 7. místě absolutně a na 3. místě ve třídě 2. To nám jen přidalo chuť do dalších soutěží, takže jsme nenechali nic náhodě a aby jsme neseděli doma, tak jsme se vydali, na pro nás dalekou, Rally Vysočina. Přesně jsme nevěděli, kde to je, ale těšili jsme se na ní, jako na každou jinou soutěž,“ říká Lukáš Lapdavský.

Rally Vysočina byla rozdělena do tří sekcí. Postupně se jeli rychlostní zkoušky Radíkov, Klenová a Stálkov. První sekce byla zahřívací a po ní patřilo bratrům Lapdavským celkové 13. místo. A jak viděl sám pilot první sekci? „Na první rychlostní zkoušce se nám podařil zajet 14. čas absolutně, což nás z jedné stránky zarazilo a z druhé zase překvapilo. Vůbec jsme to nečekali, protože jsem se nějak nemohl dostat do tempa a čekal jsem horší čas. Druhá RZ a opět 14. čas. Zase jsme to nečekali, takže jsme šli do třetího testu s tím, že skončíme znovu 14. Ale umístění na posledním testu první sekce jsme vůbec nečekali. Absolutně 8. čas a to byl rozdíl mezi 5.-8. místem jenom 1,5s., nečekaně nás to překvapilo.“

Vypadalo to, že číslo 14 je bratrům Lapvdaským opravdu souzeno, jelikož ve druhé sekci se jim opět podařilo dvakrát dojet na 14. místě a k tomu přidali jeden 13. čas. „Ve druhé sekci jsme chtěli zrychlit, ale znovu jsme dojeli na 14. místě. Ovšem časy se zlepšily a o to nám šlo. Průběžným pořadím jsme se nepropadli, takže nás těšilo i to, že se nám v konkurenci českých posádek podařilo zajet 14. čas, což sem nám dosud nepodařilo. Brali jsme to tedy všemi deseti,“ říká Lukáš Lapdavský.

Závěrečné tři rychlostní zkoušky přece jen znamenaly posun v pořadí pro bratry Lapdavské, když jim v cíli patřilo celkové 12. místo a 4. místo ve třídě 2. A jak hodnotí pilot závěrečnou sekci tří rychlostních zkoušek? „Ve třetí sekci se toho už moc nestalo. Posunuli jsme se sice na 12. místo absolutně, ale to jenom díky odstoupivším posádkám. Ale to je rally a výsledek se počítá až na cílové rampě.“

Na závěr hodnotí pilot Lukáš Lapdavský uplynulou Rally Vysočina. „Po celou soutěž se nám jelo dobře, neměli jsme žádné technické problémy, auto bylo fantasticky připravené a fungovalo na 100%. Za to patří velké díky Apid racingu. Taktéž bych chtěl vyzvednout závodní benzín Wladoil, se kterým máme zkušenosti a můžeme říci, že je konkurenceschopný a díky ceně je také výhodnější. Doufám, že jsme na Vysočině splnili náš cíl a hlavnímu sponzorovi dodali další chuť nás i nadále podporovat, za což mu velmi děkujeme, protože díky němu jsme mohli každý víkend sedět v autě a mohli jsme se zdokonalovat, což je i vidět. Vůbec jsem neočekával, tak pěkně zorganizovanou soutěž s tak pěknými tratěmi. Moc se nám tato soutěž líbila. Velké díky patří organizátorům a všem, kteří se podíleli na uskutečnění této pěkné soutěže. Pokud bude možnost, tak se sem určitě vrátíme.“

„Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří nás v tomto krásném sportě podporují a také atmosféra, která byla na Vysočině, nás hodně potěšila. Už se těšíme na další soutěž, která se pojede v Polsku – Rajd Rzeszow, jenž se započítává do mistrovství Slovenska.“

Posádku bratrů Lapdavských s jejich pestře zbarveným Peugeotem 207 S2000 budou mít opět diváci možnost vidět na Rajdu Rzeszowski, který se uskuteční v termínu 5. – 7. 8. 2011.

Ondřej Krajča

„Už při projíždění vozu v pátek po přejímce se začala projevovat závada na stálém převodu. Přes veškerou snahu mechaniků našich i z jiných týmů se nám podařilo narychlo sehnat pouze jeden náhradní díl, který nebyl v nejlepší kondici. Po opatrném odjetí první rychlostní zkoušky jsme usoudili, že raději nebudeme riskovat větší poškození vozu. Druhou RZ už jsme tedy projeli víceméně jenom proto, že byla směrem k servisu a odevzdali jsme jízdní výkaz. Doufám, že tímto jsme si všechna odstoupení z letošního rallysprintového šampionátu již vybrali,“ popisuje události na Vysočině Jaromír Tarabus a ihned pokračuje:„Chtěli bychom poděkovat za snahu našim mechanikům, kteří měli při opravě závady před závodem takový noční servis. Z ostatních, kteří se nám také pomáhali, bych rád jmenoval Petra Cibulku z týmu Jana Dohnala (resp. Josefa Petáka). Dala by se vyzdvihnout i pomoc dalších lidí, ale víme, že ne v každém týmu mají všichni pochopení pro pomoc konkurenci. Pomoci všech si vážím a je určitě dobře, že solidarita mezi týmy a závodníky ještě nevymřela.“

„Po první rychlostní zkoušce bylo evidentní, že se oprava zcela nezdařila. Rozhodli jsme se v této fázi sezony raději neriskovat zdraví a ještě větší poškození vozu a odstoupit. Technika zkrátka nevydržela, budeme se snažit dát Abartha do pořádku do příštích závodů. Díky škrtání dvou nejhorších výsledků nemusí být stále nic ztraceno,“ doufá v obrat k lepšímu Igor Norek. „Rád bych také poděkoval za pomoc Dušanu Gazdošovi, který nám dělal při opravě před závodem „rychlou noční spojku“ mezi Zlínem a servisem,“ kvituje s povděkemimprovizovanou roli svého kolegy Igor Norek.

„Bohužel, sezona se zatím nevyvíjí tak, jak jsme si představovali. Pro technickou závadu jsme ovšem odstoupili po hodně dlouhé době, takže si nemáme příliš na co stěžovat. Navíc problémy nám přinesly pozitivní zjištění, že i dnes se v rally ještě najdou lidé, kteří jsou ochotní nezištně a obětavě pomoci. Rád bych tedy i já ocenil všechny pomocníky z ostatních týmu a poděkoval jim,“ potvrzuje rčení, že na všem špatném je něco dobrého, týmový manažer Daniel Trunkát.

Ještě před startem soutěže pořádně vylekal pořadatele přívalový déšť, který dokonce z části zaplavil některé silnice. Ovšem pořadatelé udělali obrovský kus práce a soutěž se mohla odjet bez problému. „Příprava na soutěž proběhla bez problému. Sice byl čas na trénink ušitý přesně na míru, ale aspoň se nám zrádné místa více vryly do paměti. Trošku nás potrápilo počasí, když den před soutěží ještě pršelo. Nakonec se počasí umoudřilo a mohli jsme se pustit do boje,“ říká před startem soutěže Lukáš Lapdavský.

V první etapě čakaly na posádky celkem čtyři měřené rychlostní testy. Lapdavští zajížděli časy na konci druhé desítky a na konci první etapy jim patřilo celkové devatenácté místo. A co říká na průběh první etapy Lukáš?„První etapa probíhala podle našeho očekávání. Nasadili jsme si svoje tempo a drželi se taktiky. Chtěli jsme si alespoň udržet naší startovní pozici. Konkurence, která se v Hustopečích sešla byla veliká a závodit se začalo až druhý den.“

Druhá etapa čítala celkem osm rychlostních zkoušek. Nakonec posádka bratrů Lapdavských vybojovala celkové dvacáté místo. Ovšem v průběhu etapy je postihla po jezdecké chybě penalizace tří minut a na poslední rychlostní zkoušce ještě defekt a další časová ztráta. Cílem bylo najet co nejvíce kilometrů, což se povedlo. K druhé etapě se vyjádřil také sám pilot. „Ráno před začátkem druhé etapy sem se trochu obával, protože jsem za celou noc nemohl zamhouřit oči. Celou noc jsem se jenom převaloval a nic jsem nenaspal. Hned na první RZ to bylo znát. Byl jsem absolutně nesoustředěný, nekoncentrovaný a hodně unavený. Místami jsem více bojoval sám se sebou, než s autem. Ikdyž jsem se hodně snažil udržet aspoň to naše místo, tak jsem na RZ 8 svojí nesoustředěnou jízdou vyrobil jezdeckou chybu, když jsem na okruhu jel o jedno kolo méně a nechal si tak dát penalizaci tří minut. Spolujezdec mi četl rozpis přesně, jak měl být, ale já jsem to nějak přeslechnul a zabočil ven z okruhu. Byla to moje chyba, po které jsme zvažovali zda budeme vůbec v soutěži pokračovat. To mi ještě více přidalo na mé nesoustředěnosti.“ „Nevzdali jsme se a bojovali jsme dál, aby jsme najezdili co nejvíce kilometrů a hlavně na šotolině, aby jsme nabrali nějaké zkušenosti. Ironií je, že poslední sekci, která měla dvě RZ, jsem dostal jakoby druhý dech a přestal jsem být unavený. Jen škoda, že až tak pozdě. Snažili jsme se aspoň něco stáhnout, což se nám i podařilo, ale na posledním testu jsem udělal další jezdeckou chybu a udělal jsem defekt. Bylo to v jednom atraktivním úseku, který byl obklopený lidmi, no a prostě přišla chybička. (smích) Do té doby se mi jízda líbila, ale i to se stává. Gumu jsme vyměnili a pokračovali jsme dál. Cestou jsme viděli také hořet jeden ze závodních vozů, tak jsme se hned snažili pomoct. Na první pohled to nevypadalo moc dobře, ale nakonec se nikomu nic nestalo. Touto cestou by jsem chtěl pozdravit náš hasičák. (smích) V cíli nám přidělili náhradní čas, který byl divný, ale už jsme to moc neřešili, protože nás ta penalizace srazila dolů.“

I Přes všechny problémy ve druhé etapě je Lukáš Lapdavský spokojen. „Nevadí. Jen tak se nevzdáváme a jsme rádi, že jsme tuto soutěž absolvovali a dojeli až na cílovou rampu. Snažili jsme se nabrat co nejvíce zkušeností a doufám, že nám pomůžou na Bohemia Rally. Chtěl bych také poděkovat všem, úplně všem, kteří nás na soutěži podpořili a fandili nám. Byli jste skvělý. Už se těšíme na další soutěž a doufáme, že i na lepší výsledek,“ dodává Lukáš Lapdavský.

Další soutěží bratrů Lapdavských bude o prvním červencovém víkendu Rally Bohemia s centrem v Mladé Boleslavi. Posádka Deštruktprojekt Racing Teamu odstartuje na Rally Bohemia s číslem 51 a osvědčeným Peugeotem 207 S2000.

Na začátek Tríbečské Rally čekala na všechny posádky městská okruhová zkouška v ulicích Topolčan. Zde se bratři Lapdavští moc nesvezli, když přede nimi havaroval Patrik Rujbr a rychlostní zkouška byla zrušena. Lapdavským, tak byl přidělen náhradní čas. „Na první rychlostní zkoušku jsmes moc těšili, už jen proto, že se nám na těchto městských okruhových zkouškách daří. A po té pouze kterou jsme měli, jsme se chtěli pořádně rozjet před klasickou rychlostní zkouškou. Bohužel, hned na prvním testu nás zastihla zpráva o havárii Patrika Rujbra a výjezdu sanitního vozu, což nevěstilo nic dobrého. Nezbývalo nám nic jiného, než se vydat na druhou rychlostní zkoušku s pocitem nejistoty, co vlastně máme očekávat a jak se s tím po tak dlouhé pauze popasujeme,“ líčí Lukáš Lapdavský.

Následne se Lukáš s Juliusem blýskli osmým časem a posunem na celkové třinácté místo. Následoval desátý a dva dvanácté časy, což znamenalo po polovině soutěže průběžné patnácté místo. „Nenechali jsme nic náhodě a pustili jsme se do toho. V cíli druhé zkoušky z toho byl celkově osmý čas, očemž jsme vůbec nevěděli, jen tak jsme se koukli na tabuli s časami a hned nám to zlepšilo náladu a hlavně jsme získali jistotu. Od třetí rychlostky jsme toho moc nečekali, protože bylo moc rychlá a WRCa či N-kové auta budou mít převahu. Popravdě, čekal jsme, že na tom budeme hůř. Desátý čas absolutně, to není až tak zlé vzhledem k naší pauze. To nám ale nestačilo a ve druhé sekci jsme chtěli zatáhnout. V servise jsme se dozvěděli, jak to máme s časy. Dva dvanácté časy byly docela potěšující. Ale mohlo to být i lepší, nebýt té havárie na prologu, ale to je sport,“ říká k první sekc Lukáš Lapdavský.

Ve druhé polovině soutěže se Lapdavským dařilo zajíždět časy do patnáctého místa a v cíli jim nakonce patřilo celkové desáté místo a druhé místo třídě za suveréním Jozefem Bérešem jr. A jak hodnotí sám jezdec druhou sekci a celou soutěž? „Ještě na přejezdu do servisu po první sekci bylo jisté, že „sprchne“. Začali jsme se tedy smiřovat s tím, že velkou díru do světa neuděláme. Jak se také ukázalo, tak v servise začalo pršet nejprve hodně až déšť nakonec úplně ustal. Zvolili jsme mokré pneu, protože Uhrovecká a Tríbečská RZ jsou víceméně v lese a určitě to tam tak rychle neuschne. Cestou na prolog se ještě rozpršelo, tak jsme si říkali, že jsme nakonce zvolili dobře, ale když jsme přijeli na start, tak jsme zjistili, že to byla absolutně špatná volba, bylo sucho. Na prologu jsme hodně ztratili. Na Uhrovecké bylo místami vlhko, ale určitě by se tam hodily spíš slicky, protože ty naše morké vůbec nedržely. A to nemluvím ani o Tríbečské, tam bylo úplně sucho a na morkých pneumatickách to klouzalo, jako bychom jeli se slickama na mokru. Byla to špatná volba, nevadí, loterii s pneumatikami nezvládla většina posádek.“

„Takže, absolvovali jsme prolog (poprvé), na kterém bylo naší prioritou, hlavně neudělat žádnou chybu, protože na prologu můžete spíš ztratitm než získat. Snažili jsme se aspoň pobavit diváky, což se nám, hádám, i dařilo. Náskok našich soupeřů jsme chtěli začít stahovat až na druhém průjezdu Uhrovcem, ale co čert nechtěl, tak na přejezdu z prologu na Uhrovec nás začal trápit dým, který vycházel z pod kapoty. Hned jsme zastavili, ale nevěděli jsme, jestli hoříme. Po otevření kapoty jsme zjistili, že naštěstí nic nehoří. Všechno jsme ještě zkontrolovali a vypadalo to, že nám kapal olej navýfukové potrubí. Bohužel jsme nevěděli odkud to kape. Zkontrolovali jsme motor, převodovku a stále nic. Pak si můj bratr všimnul, že to bude pravděpodobně brzdová kapalina. Hodně nás to zdrželo a na start Uhroveckého testu jsme dorazili s mankem pěti minut, což nás moc nepotěšilo. Přesto jsme se rozhodli pokračovat. Uhrovec jsme jeli celkem svižně, ale hodně opatrně, protože jet s pocitem, že vám mohou odejít brzdy, není nic extra. V cíli Uhrovce jsme všechno ještě jednou zkontrolovali a zjistili jsme, že to nebyla ani brzdová kapalina, ale odpadový olej z nádobky, která se nám trochu přeplnila a hadička, která to odvodňuje, se nám ucpala. Nezůstavalo nám nic jiného, než na šesté RZ zatáhnout, což se nám podařilo a zlepšili jsme se oproti prvnímu průjezdu.

„Nakonce nám v cíli patřilo desáté místo absolutně a druhé místo ve třídě. Vůbec jsem nečekal takový výsledek. Ještě před závodem jsem si říkal, že skončit do 15. místa by bylo úspěchem. Ale podařilo se nám skončit ještě výše a o to více nás to potěšilo. Sice nás asi opustilo štěstíčko, ale takové umístění po pauze bereme. Autu jsme nic neudělali a fungovalo na 110%. Velké poděkování tak patří Apid servisu, protože jsme ještě týden před startem soutěže nevěděli, jestli vůbec pojedeme. Nový motor totiž ještě nebyl v Apidu a dorazil až tři dny před soutěží. I za tak krátký čas se podařilo dát auto dohromady a bylo jako nové. Co se týká samotné soutěže, tak nemůžeme nic vytknout. Soutěž se nám moc líbila. Organizace a atmosféra spojená s touto soutěží byla vynikající! Doufáme, že se tato soutěž pojede i příští rok a bude minimálně stejně dobrá jako v letošním roce,“ říká šťastný Lukáš Lapdavský.

Slovenská bratrská dvojice nezůstane nic dlužna ani českých fanouškům. Jejich nově zbarvený Peugeot 207 S2000 se představí na čtvrté soutěži Mediasport mezinárodního mistrovství České republiky v rally, kterou je Agrotec Mogul Rally Hustopeče. Je to vůbec první start Lukáše a Juliuse Lapdavských na této soutěži, která je svým často měnícím se povrchem velmi specifická. A jak se těší Lukáš na tuto soutěž? „Na tuto soutěž se hodně těšíme a hlavně na měnící se povrch. Bude to pro nás premiéra, vyzkoušet si asfalt měnící se se šotolinou. Velké díky patří zejména našemu hlavnímu sponzorovi (otci), který pojal tento start místo dvou vynechaných soutěží na Slovensku. Jak to dopadne, uvidíme, ale určitě se budeme snažit o co nejlepší výsledek a nabrat co nejvíce zkušeností, které by jsme chtěli zúročit na další soutěži u nás na Slovensku. Doufáme, že se naše premiéra odehraje na suchu a ne v dešti, protože při pohledu na dnešní déšť v Hustopečích, by byla soutěž o dost těžší. Věříme, že fanoušici, kteří se přijedou podívat na tuto pěknou soutěž, potěšíme pěknými průjezdy i časy,“ komentuje Lukáš Lapdavský svůj start na Agrotec Mogul Rally Hustopeče.

Agrotec Mogul Rally Hustopeče startuje již tento pátek a na všechny posádky čeká 12 rychlostních zkoušek o celkové délce 176 kilometrů. Soutěž startuje zítra v 18:30 na naáměstí v Hustopečích a první posádka se v cíli na náměstí v Hustopečích objeví v sobotu v 18:00.

Ondřej Krajča

Týmu „TNT“ se na oblíbeném Rallysprintu Kopná tradičně daří, když zde ve třech posledních letech Jaromír Tarabus obsadil dvě druhá místa s Danielem Trunkátem a jednou zvítězil s Igorem Norkem. Ani letos tedy nebyla tradice medailových umístění na Kopné porušena. Tentokrát však závodu předcházela oprava motoru Abarthu, kvůli které byla jeho premiéra odložena z Lužických hor.

Samozřejmě bylo otázkou, nakolik bude nejstarší vůz kategorie S2000 stačit novější technice soupeřů. Na to bylo možno odpovědět pozitivně již po první sekci rychlostních zkoušek, kdy Jaromír s Igorem figurovali na slibném čtvrtém místě s pouze malým odstupem na třetí příčku. Samotný jezdec má však ke vstupu do závodu výhrady. „Nepříliš dobrý pocit z první sekce jsme si zavinili už před závodem, jelikož jsme zvolili nevhodný charakter trati pro test vozu. V lesích na prvních dvou rychlostních zkouškách se pak podvozek choval dost divoce, což přineslo neočekávané a nepěkné krizové momenty. Na RZ3 jsme pak už jeli raději trochu opatrněji. Navíc na RZ 1 jsme ztratili přetočením se na štěrku v jedné zatáčce, která pro mě byla asi zakletá, protože jsme se v ní přetočili i při druhém průjezdu, byť jsem jí projížděl schválně odlišným způsobem.“

I v dalším průběhu soutěže posádka držela čtvrté místo. Ke konečnému posunu na medailovou pozici přispěla zejména chyba Poláka Grzyba, který obdržel penalizaci za neprojetí přírodního retardéru. Jaromír Tarabus k druhé části soutěže: „Po celý závod mě provázelo neobvyklé větší množství jezdeckých chyb. Chyba se mi nevyhnula ani na předposlední zkoušce Raková, kde jsem si krátce po startu neuvědomil, že gumy a brzdy ještě nemají ideální teplotu a v prvním odbočení jsme byli delší a museli se točit přes ruční brzdu. I po všech krizích a chybách jsme ale dojeli na pěkném třetím místě, což nám hodně pomohlo v bodování do šampionátu. Potěšil mě také motor vozu, ze kterého jsem měl dobrý pocit. Budu si muset ještě zvyknout na agresivnější charakter Punta.“

Druhý člen posádky hodnotí vystoupení na Kopné následujícím způsobem: „První letošní vystoupení s Fiatem hodnotím velmi kladně. Náš celkový rozestup v cíli od prvního je 37 vteřin a po odečtení přetočení a nedobrzdění, které se nám podařilo vyrobit, by byl náš odstup na prvního přibližně 15 vteřin. To považuji za úspěch. Za prvé si Mirek musí na specifické Punto trochu zvykat a za druhé se musíme ještě významně poprat s nastavením, protože s tímto podvozkem bychom špičce mohli stačit jenom velmi těžko. I vzhledem k tomu, že jsme se hned na druhé RZ výrazně polekali a mohli na pátý rychlostní stupeň „vypochodovat“ do lesa, považuji výsledek za velmi zdařilý. I když některé soupeře bych viděl na příštích závodech raději za sebou“, netají se plány a tužbami do příštích závodů Igor Norek.

Na závěr dejme prostor hlasu týmového manažera Dana Trunkáta, který tráví letošní sezonu netradičně především v servisní zóně: „Dobrá zpráva je, že se Fiat po tak dlouhé odmlce vůbec podařilo nastartovat . Motor se bohužel z důvodu vyšší moci dodělával až před závodem, tak už Mira neměl prostor si na auto pořádně zvyknout, natož jej lépe nastavit. Byl to sprint, který díky své malé délce žádné jezdecké chyby neodpouští, takže i ty nás zde možná připravily o ještě lepší výsledek. Můj hlavní dojem ze závodu je tedy spokojenost, protože se ukázalo, že Fiat neztrácí zase až tolik a při lepším nastavení a troše štěstí může být konkurenceschopný. Navíc po dvou závodech vedeme rallysprintový šampionát. V Krkonoších bychom se rádi posunuli výsledkově ještě výše.“

Za jejím úspěšným tažením ve voze Mitsubishi Lancer Evo IX se skrývá především mnohaleté odříkání a tvrdá dřina zkušené trenérské posádky Jan Jelínek a Miroslav Kotěna, která považuje domácí Kopnou za jednu z nejhezčích soutěží u nás.

„Nastoupili jsme trochu volněji, první erzeta nám moc nesedla a potřebovali jsme se rozjet. Ale pak už to šlo a jelo se opravdu ve velmi svižném tempu. Dobře jsme si zazávodili hlavně ve třídě s Honzou Sýkorou, který sice dostal penalizaci, ale pak se za nás dotáhl a hrozil až do samotného závěru. Byl to souboj do poslední erzety, ale náskok jsme udrželi a z prvního místa máme opravdu velkou radost. Navíc vyšlo i počasí a technika fungovala na sto procent, za což patří velký dík Mirkovi Jandíkovi a jeho mechanikům z APIDu,“ hodnotí za malou Aničku výkon celého týmu Jan Jelínek. „Těší nás to o to víc, že na Lužičkách jsme museli předčasně odstoupit kvůli prasklé hřídeli od spojky. A tohle je velmi příjemná satisfakce.“

Posádka si tak v cíli mohla vychutnat zaslouženou radost a jak je vidět na okolních fotkách, v kompletním složení se dostavila na stupně vítězů.

„Za celý tým bych rád poděkoval všem našim partnerům za podporu, fandům za skvělou atmosféru u trati, rodině a vůbec všem, kteří se na tomto úspěchu podíleli. Teď už zbývá jen nakoupit s Aničkou rychlé špunty a můžeme slavit až do večerníčku,“ směje se Honza na závěr povedené soutěže.

Dalším podnikem, na kterém uvidíme evo devítku ve zlínských válečných barvách je červnový rallysprint v Krkonoších.