Letošní ročník Lužických hor obsahoval celkem osm rychlostních zkoušek rozdělených do tří sekcí. Zvláštností této soutěže je, že se také celkem hodně jede na šotolině. Soutěž začala velmi těžkou RZ Bílý Kostel, kde Patrik s Richardem zajeli čas ve třetí desítce. Následoval průjezd Václavovicemi a čas „až“ ve čtvrté desítce průběžného pořadí. I díky problémům s převodovkou a výletu mimo trať, patřilo klukům na rozjezd pětadvacáté místo. „Bohužel, tak jak se nám v poslední době stává již skoro tradicí, tak se nám v první RZ vyskytl problém, tentokrát jsme si jej nezpůsobili sami probržděním nebo výletem mimo trať, ale asi po 3 km vypadlo pomocné táhlo řazení a naráz měla naše „Micinka“ jen dvoustupňovou převodovku a šlo řadit jen 3. a 4. převodový stupeň. Za stopkou jsme jsme si závadu provizorně odstranili a mohli pokračovat dál. Na 2. RZ jsme se snažili smazat časovou ztrátu z předchozí RZ, jenže jsme byli na šotolinovém úseku trošku rychlejší a následkem bylo vycestování ve velké rychlosti mimo trať do pole, kde jsme naštěstí minuli přihlížející diváky, kteří dle mého názoru stáli docela nebezpečně a asi po 200 metrovém výletu do pole jsme se vrátili zpět na trať, naštěstí bez jakéhokoliv poškození vozu, jen s kabinou plnou zvířeného prachu z pole. Na zbytku RZ jsme se snažili ztrátu dohnat hodně svižnou jízdou. Ve stopce jsme konstatovali, že je nutné na další část rally přezut na nejtvrdší pneu, protože v horku, které panovalo, už se střední směs přehřívala a nebyla optimální,“ dodává k první sekci plné problémů Patrik Rujbr.

K náročnosti soutěže ještě přispělo také počasí, když se teploty pohybovaly okolo třiceti stupňů a v autech to bylo ještě mnohem více. Po první servisní zastávce byly na pořadu čtyři testy v pořadí Kunratice, Jindřichovice, Bílý Kostel a Václavovice. Na Kunraticích se kluci nesvezli, když jim byl po nehodě Semeráda nařízen volný průjezd. Další tři rychlostní testy už byly podle představ. Tři časy ve druhé desítce znamenaly posun na devatenácté místo. „V této sekci už jsme zajížděli časy, které se nám zamlouvaly, měli jsme jen strach, jestli naše příliš žíznivé auto vystačí s benzínem, kdy nebyla žádná dodatečná tankovací zona a na 6. RZ už bylo cítit, že je benzínu málo a občas se v táhlých zatáčkách odlil a motor začal vynechávat,“ říká Patrik Rujbr.

Celou soutěž zakončily opakované průjezdy Kunratic a Jindřichovic. V obou testech zajeli Patrik s Richardem dva čtrnácté časy, což znamenalo posun na sedmnácté místo celkového pořadí soutěže. A nebýt desetisekundové penalizace, mohlo to být určitě lepší, avšak na kdyby se nehraje. Ve velmi dobře obsazené třídě 3 obsadili kluci osmé místo. „Provizorní oprava lanka řazení způsobila, že šla špatně řadit jednička na startu, kdy bylo auto v klidu. Při startu na poslední RZ při snaze o zařazení jedničky nám auto poskočilo do fotobuňky a tím jsme si vysloužili penalizaci za předčasný start. Tato nás hodně mrzela, protože před posledními dvěma testy jsme si řekli, že musíme stáhnout ztrátu na před námi umístěnými Trnovcem a Adolfem. Toto se nám podařilo, bohužel díky penalizaci jsme se dopředu neposunuli. Až na problémy, které nás potkaly, se nám soutěž líbila a jsme potěšeni, že když si řekneme, že do toho jdeme a zkusíme ztrátu stáhnout, tak se nám  to daří. Věřím, že jsme na dobré cestě a je vidět, že naše výkony jsou soutěž od soutěže lepší. Věříme, že na Kopné bude auto i my v plné formě a vyvarujeme se jezdeckých i technických chyb a dosáhneme výsledku, ze kterého budeme mít radost.“ uzavírá spolujezdec Richard Nesvadba.

Další start čeká posádku KRTZ Racing Teamu za dva týdny na Rallysprintu Kopná, což je pro spolujezdce Richarda Nesvadbu domácí soutěží. Na startu soutěže uvidíme Patrika s Richardem v osvědčeném Mitsubishi Lancer Evo X.

Technické problémy Mitsubishi Lanceru Evo IX začaly v poslední zatáčce hned první super rychlostní zkoušky, populárního Čínovského okruhu, kdy se rozpadl zadní diferenciál.

“Měli jsme velké štěstí, protože se to stalo v posledním kole těsně před cílem a hned potom byl servis. Mechanici si na úvod pořádně mákli a stihli to vyměnit včas bez penalizace, takže jsme mohli pokračovat dál,” dodává Honza k prvnímu problému. “Pak se mi ale zase nejelo vůbec dobře, protože bylo takové divné pološero a nebyl jsem se svou jízdou vůbec spokojený. Zajížděli jsme časy někde kolem dvanáctého třináctého místa a stejně jako na Valašce jsem cítil, že to není ono. Na dalších třech erzetách už to bylo lepší. Padla pořádná tma, víc jsem se do toho dostal, začal jsem chodit o něco později na brzdy a bylo to poznat i na časech.”

Posádka se startovním číslem 17 se tak na posledních pátečních zkouškách posunula těsně na dohled TOP 10. Navíc jen tři desetiny za desátého Karla Trojana, což slibovalo zajímavý průběh soboty.

Zatímco na špici výsledkové listiny se v první sobotní sekci v podstatě nic zvláštního nedělo, krásný souboj a přetahovaná na hranici první desítky probíhala právě mezi zlínským a pražským jezdcem. Obě “evo devítky” si dvakrát vyměnily pořadí, než do hry podruhé vstoupila technika. Honza Jelínek popisuje, co se stalo:

“Souboj s Karlem byl super celou sobotu. V první sekci nás ale zase zlobila technika, protože tentokrát prasklo těsnění mezi svody a turbem, auto mělo trochu menší výkon a naši kluci v servisu znovu plné ruce práce. Už podruhé to stihli přesně na minutu, a tak jsme mohli bez penalizace vyrazit na poslední rundu.”

Honza s Mirkem následně zajeli osmý, šestý a sedmý čas, čímž se dostali dvanáct sekund před Karla. A kvůli problémům soupeřů před nimi zároveň na průběžné osmé místo absolutního pořadí, respektive čtvrté ve třídě. To ale ještě netušili, že auto neřeklo své poslední slovo a budou se strachovat o dojetí závodu.

Rally Vrchovina obsahovala celkem sedm rychlostních zkoušek ve třech sekcích. Konkurence se sešla více než dobrá, když se na startu objevilo několik špičkových vozů WRC, S2000 či N4. Přesto chtěli Patrik s Richardem vylepšit jejich loňské umístění. Po prvních třech rychlostních zkouškách patřilo posádce desáté evoluce Mitsubishi celkové dvacáté místo. „V půlce druhé RZ nás postihla nepříjemná závada, když se nám asi po třech kilometrech druhé RZ zlomil plynový pedál. Místo něho zůstal asi 3 cm velký kus páky. Patrik tedy jel stylem buď plný plyn nebo volnoběh. Díky tomuto problému nás na druhém i na třetím testu potkalo několik drobných krizí. Po druhé RZ jsem konstatoval, že Patrik konečně šlape na plný plyn, až když se ulomí plynový pedál (smích). Řešili jsme tedy dilema, jestli budeme pokračovat dál. Volali jsme do servisu mechanikům, aby se připravili na opravu této závady. Pedál jsme si nakonec půjčili od Tomáše Kůrky z jeho „tréninkovky“, kterému tímto moc děkujeme a to nejen za toto zapůjčení ale celkově za pomoc při vývoji auta a konzultacím technických záležitostí, se kterými si nevíme rady,“ říká k nastalé situaci Richard Nesvadba.

Následovaly druhé průjezdy testy Klenová, Stálkov a Radíkov. Do průběhu soutěže, také začal pomalu vstupovat déšť. Ani deště se posádka KRTZ Racing Teamu nezalekla a na předposlední rychlostní zkoušce si připsala dokonce sedmý nejrychlejší čas. „Z tohoto času jsme byli velmi mile překvapeni a zjistili jsme, že lze jet se špičkou startovního pole. Bereme to jako příslib do budoucna, s tím, že je vidět, že s větším počtem odjetých závodů si zvykáme na správně fungující auto a hlavně na funkční brzdy,“ říká Patrik Rujbr.

Posledním testem soutěže byla nejdelší rychlostní zkouška soutěže Klenová. Na ní zajela posádka dvanáctý čas a celkově mu v cíli jim patřilo čtrnácté místo absolutně a ve třídě tři obsadili Patrik s Richardem šesté místo. Oproti loňskému roku si tedy kluci polepšili celkově o dvě pozice. „Vrchovině určitě prospělo prodloužení rychlostních zkoušek. Byly sice hodně rychlé, ale technické a tratě se nám líbily. Byla zde daleko lepší organizace než na Valašské Rally. I přes nepřízeň počasí bylo vidět, že u tratí bylo hodně fanoušků. Tentokrát nám nevyšel interní týmový souboj s bratry Lapdavskými. V cíli jsme zaostali o nějaké tři sekundy. Nechceme se vymlouvat na prasklý plynový pedál, ale doufám, že v dalších závodech už budeme lepší. Za to jim patří náš dík a stejně taky našemu týmu a mechanikům, kteří znovu odvedli bezchybnou práci,“
říká na závěr soutěže Richard Nesvadba.

Další start čeká na posádku KRTZ Racing Teamu na konci měsíce dubna, kdy je čeká druhý sprint sezóny a tím budou Rally Lužické hory, kam posádka zve všechny své příznivce.

Ondřej Krajča

Samotná soutěž odstartovala o půl šesté na náměstí ve Valašském Meziříčí. První etapa obsahovala dvojici rychlostních zkoušek Špičky a Helfštýn, jenž se jely shodně dvakrát. Po prvních dvou průjezdech patřila posádce zeleno-černo-bílého Mitsubishi 34. pozice. Druhý průjezd Špičkami byl kvůli špatně zpočítanému harmonogramu zrušen a po druhém průjezdu Helfštýnem patřilo Patrikovi s Richardem 30. místo celkového pořadí. Nastaly ovšem zmatky při příjezdu do servisu a taktéž ohledně uzavřeného parkoviště, které nakonec vůbec nebylo. „Do první rychlostní zkoušky už jsme startovali za tmy. Ještě před startem prvního průjezdu Helfštýnem jsme museli dolaďovat světelnou rampu. Byli jsme také přijemně překvapeni z fungování auta. Jediný problém jsme měli na RZ Špičky, kde jsme přímo v obci Špičky dělali hodiny. Helfštýn byl pěkný a docela nám i sedl. Akorát jsme měli menší krizovku v levém odbočení na šotolině, kdy jsme málem trefili plot,“ říká patrik Rujbr. Spolujezdec Richard Nesvadba se také vrací k problémům s organizací soutěže. „Byli jsme hodně překvapeni harmonogramem, když jsme ho viděli. Bylo hned jasné, že hlavní pole dojede „poháristy“. Při návratu do servisu jsem se docela naběhal, protože časové kontroly a příjezdové cesty do servisu byli totálně ucpané.“

Druhou etapu provázelo velmi pěkné a příjemné slunečné počasí. Na posádku Rujbr – Nesvadba čekalo osm rychlostních zkoušek. Po dvou průjezdech rychlotní zkouškou Puntík, Odry a jedním průjezdem polookruhouvou zkouškou Juřinka patřilo Patrikovi s Richardem 25. místo celkového pořadí, když sváděli pěkný souboj s Navrátilem a bratry Lapdavskými na vozech S2000. „Byli jsme i rádi, že jedeme časy jako bratři Lapdavští. Byl to týmový souboj, protože stejně jako nám, tak i Lapdavským servisuje vůz tým Apid Racing, takže to pro nás byla otázka cti, je porazit, což se nám nakonec i podařilo,“ říká k napínavému týmovému sobouji Patrik Rujbr.

Do cíle soutěže už zbývaly odjet dva průjezdy výrazně pozměněným testem Santov a také druhý průjezd Juřinkou. Jeden čas v první dvacítce a dva časy na hranici první dvacítky. Tyto časy znamenaly posun před Jirku Navrátila i Lukáše Lapdavského a posádka KRTZ Racing Teamu nakonec vybojovala celkové 22. místo a ve třídě 3 to bylo 12. místo. „Apid Racing je tým na profesionální úrovni a je radost s nimi spolupracovat,“ říká Richard Nesvadba a ještě se vrací k polookruhovým zkouškám: „Já nejsem moc velkým příznivcem okruhových zkoušek, protože se člověk může snadno splést, ale po prvním průjezdu Juřinkou a Santovem jsem si nakonec oddechl, že jsem to spočítal správně a rozpis máme dobře napsaný. Je také vidět další posun v technice a v Patrikově jízdě. S výsledkem jsme víceméně spokojeni. V týmu panuje spokojenost a doufám, že budeme pokračovat v nastaveném trendu. Na závěr bych chtěl poděkovat všem sponzorům, fanouškům, týmu a mechanikům za úžasnou atmosféru a za mě i za Patrika bych chtěl popřát Michalu Ernstovi brzké uzdravení a co nejrychlejší návrat do soutěžního vozu.“

Honzo, jaké jsou pocity krátce po dojetí? Po delší době zase dvoudenní závod…

Dnešek v pohodě, ale včera co se týče mojí jízdy, děs a hrůza. První erzeta dobrá, ale pak padla tma. Naprosto netuším co se dělo, ale nějak mi to nesedlo a byl jsem nervózní jak hrom. Bylo to rychlé, nemohl jsem najít správný rytmus… A navíc se mi stalo něco, co snad poprvé v životě. Mirek mi hlásil levá čtyři, ale já to vzal doprava do pásky. Prostě katastrofa. Ani druhý průjezd Helfštýnem nebyl o moc lepší, ale aspoň už jsem točil volantem správně.

Nebude to tím, že jste teď dva roky jeli sprinty nebo případně Barumku, kde je v noci jen městská speciálka?

No, asi máš pravdu, něco na tom bude. Na Šumavě už to snad zlepšíme.

Pátek trochu poznamenala také jedna zrušená zkouška a kritika ohledně organizace soutěže. Jak jste to vnímali vy?

Že se Valaška především v pátek organizačně nevyvedla, to jsme asi pocítili všichni. Na druhou stranu musím ocenit, že se si je toho pořadatel vědom a v cíli se nám ještě omlouvali za vzniklé problémy. Do příště to prý určitě dají do pořádku. Tak doufejme, že ano.

Po první etapě jste nocovali na 15. místě. Byla nějaká speciální strategie na sobotu?

Hlavně počkat na světlo (smích). Tam asi nebylo moc co vymýšlet. Taky se nám v sobotu jelo o poznání lépe a už to bylo všechno v pořádku.

Ono to tak vypadá i podle časů. V jednu chvíli jste jezdili hned za S2000 a dostali se na dohled TOP 10. Věřili jste, že to vyjde?

My jsme to až tak moc neřešili. Jelo se nám v pohodě, ale nechtěli jsme zbytečně honit čas a zrychlovat za každou cenu. Přece jen je to první závod sezony.

A co auto, všechno v pohodě?

Naprosto bez problémů. Kluci v APIDu odvedli výbornou práci. Ani žádná krizovka nebyla, gumy držely, sobota byla opravdu bez problémů.

S celkovým výsledkem jste tedy spokojení?

Když pominu ten pátek, tak určitě. Chtěl bych moc poděkovat všem našim partnerům i kamarádům a fanouškům za podporu. Byl to první závod sezony, i v tak velké konkurenci jsme jen těsně za TOP 10. Zvykáme si zase na trochu jiný rytmus a těšíme se na Šumavu. Musíme ještě potrénovat tu jízdu v noci a snad to bude zase o něco lepší.

Dalším závodem, na kterém uvidíme posádku Jan Jelínek – Miroslav Kotěna tak bude ve třetím dubnovém týdnu populární podnik na jihu Čech, 47. Rallye Šumava Klatovy.

Konkurence ve vyšších výkonnostních kategoriích se na tradičních technických tratích Rally Vsetín sešla již tradičně více než silná. Jaromír Tarabus a Igor Norek předvedli na soutěži pěkný a spolehlivý výkon bez jakýchkoliv komplikací. Celkové šesté místo za třemi vozy WRC, jedním Mini S2000 kategorie 1 a rychlým Polákem Grzybem na Peugeotu S2000 tedy znamená rozhodně jeden z nejlepších výsledků letošní sezony. Jaromír Tarabus je s vsetínskou soutěží nadmíru spokojený. „Jsme rádi, že jsme si závod opravdu užili. Od začátku do konce vše fungovalo výborně, samozřejmě až na nějaké jezdecké mini-chybičky. Hezky jsme si zazávodili a tahali se o vteřinky s Honzou Sýkorou a Mirkem Jakešem. Po Honzově chybě už zůstal jen Mirek Jakeš, kterého však na závěrečných rychlostních zkouškách trápila technika.“

Kromě soubojů se soupeři však měl vsetínský start pro Jaromíra Tarabuse i další velký význam. „Je opravdu dost možné, že toto byl konec Fiatu S2000 na českých tratích. Máme tedy velkou radost z toho, že jsme se při rozloučení s Abarthem tak pěkně svezli a užili si ho.“ Na aktuální otázku na celkové hodnocení sezony „Mira“ odpovídá: „Na začátku jsme mířili rozhodně výš, než na celkové páté místo. Nicméně naše sprintová sezona byla taková, jaká byla, včetně většího počtu odstoupení, než by bylo pro lepší výsledek optimální. Na druhou stranu jsme si měli možnost vyzkoušet si i další starty s jinými vozy, se kterými se původně nepočítalo a které se nám většinou vydařily.“

Igor Norek viděl ze sedadla spolujezdce závěrečnou soutěž své první sezony ve voze S2000 také jenom v těch nejsvětlejších barvách. „Od začátku do konce to pro nás byla dobrá soutěž. Před závodem jsem byl zvědav, jak se Mirek opět přeorientuje z Fabie R2 na Fiata S2000. Závod ukázal, že si zvykl rychle a na tratích se podařilo zajet velmi slušný výsledek. Bylo mi smutno, když jsem v UP opouštěl kokpit Abarta, je to parádní auto a jsem hrozně rád, že jsem v něm strávil sezonu. Motor fungoval fantasticky a s podvozkem už jsme se taky skamarádili, prostě jsme si to užili.“ A co pro Igora znamená sezona 2011 celkově? „Co se týče sprintů, byla zde letos opravdu nebývalá konkurence a celá špička jede nesmírně rychle. Od prvních metrů se závodí naplno a stačí, aby vám nesedlo pár kilometrů trati a takzvaně vám „ujede vlak“. Mirek Jakeš, Honza Sýkora, Jan Dohnal, o Valdovi s Odložkou s WRC ani nemluvě, jsou skvělí piloti, které doplňují výborní spolujezdci, a na trati jsou hodně silní soupeři. My jsme dvakrát odstoupili na techniku a jednou havarovali. Problémem byl také handicap s neznalostí většiny tratí. Za další příčinu relativního neúspěchu považuji neustále přesedání z dvoukolky do S2000, což v praxi znamenalo, že než jsme se při zmíněné konkurenci stačili s Fiatem rozjet, už nám soupeři ukazovali záda a na sprintu není čas nic dohánět.“

Tím jsme se dostali k druhé tváři letošní pestré sezony: „Uvedení vozu Škoda Fabia R2 do závodního světa, spolupráce s týmem Impromat motosport Vlastimila Brůzla a při Barumce s Lancerem také týmem Vlastimila Neumanna, to jsou krásné vzpomínky. Rádi bychom za celou sezonu poděkovali všem, kteří s námi spolupracovali, především manažerovi Danovi za obstarání financí, našim partnerům, servisnímu týmu Miroslava Jandíka a také našim rodinám, že to zase vydržely.“ uzavírají letošní sezonu Jaromír Tarabus a Igor Norek.

„Pro Vsetín zvolil manažer týmu dobře strategii, kluci ji přijali a povedlo se ji dodržet, takže se podařilo udělat pěknou tečku za kariérou našeho Fiata,“ usmívá se nad soutěží po malebných valašských kotárech Daniel Trunkát. Ani on ovšem neušel otázce na zhodnocení celé sezony 2011: „Přestože tato sezona pro nás byla, jak známo, přechodná, tak z mého pohledu patří spíše k těm méně vydařeným. Před sezonou jsem se nijak netajil, že jsme pomýšleli na nejvyšší příčky, byť na letos ve sprintech startující vozy WRC bychom neměli ani za ideálnějších okolností. Dalším faktorem jsou již zmíněné tratě, které jsme s výjimkou Kopné a Vsetína neznali, neboť nikdo z nás se sprintů předtím nezúčastňoval. Ukázalo se, že jsou obecně rovinatější než ve velkém mistrovství a často tedy sedí více vozům Mitsubishi než S2000.“ Na druhé straně i Dan vidí na letošní sezoně i pozitiva: „Měli jsme možnost během roku úspěšně vyzkoušet vynikající novou „dvoukolku“ Fabia R2 i klasické Mitsubishi a ve všem se Jaromír ukázal jako jezdecky silný, takže toho pohledu zase převažuje spokojenost,“ zmiňuje Dan Trunkát letošní sporadické, ale úspěšné starty s jinými vozy v rámci MMČR v rally i při IRC v San Remu. „V současné době, stejně jako v ostatních týmech, již probíhají jednání ohledně příští sezony. Až bude čas, určitě dáme vědět co a jak, prozatím tedy mají fanoušci čas na různé spekulace. Občas může něco napovědět náš facebookový profil Tarabus & Trunkát Rally team,” podněcuje tradiční předsezónní diskuse manažer týmu.

Na závěr již nezbývá, než letošní sezoně i týmovému Fiatu Abarth Grande Punto, se kterým posádka prožila dobré i zlé, ale rozhodně daleko více toho dobrého, zvolat pěkně po italsku: „Arrivederci!”

„Ale zpět k soutěži. Nechtěli jsme nechat nic náhodě a chtěli jsme zabojovat alespoň v rámci našeho mistráku, což se nám v prvním dnu i celkem dařilo. Škoda, že se do našeho mistráku přihlásili i Poláci, kteří pravidelně nejezdí na soutěže u nás. Mohli jsme tak na tom být lépe. První den se nám jakš takš dařilo. Neměli jsme žádné problémy, neděli jsme žádné chyby, až na jednu, když jsem na městském okruhu nestihnul dobrzdit do jedné ze zatáček, ale z jízdy jsme měli dobrý pocit,“ říká k první etapě Lukáš.

Druhá etapa ovšem znamanela pro bratry Lapdavské stopku v soutěži. A co se vlastně stalo? „Druhý den jsme chtěli náš výsledek trochu vylepšit a získat ještě větší příděl bodů. Bohužel, hned na první rychlostní zkoušce druhé etapy pro nás skončil celý závod kvůli úplné banalitě, doslova. Asi 2 km po startu jsem moc „katoval“ a musel jsem v jednom místě trefit kolem nějaký kámen, nebo obrubník, který jsme v tréninku neviděli. Náraz jsem cítil a snažil jsem se tomu přizpůsobit jízdu. Čekal jsem, že teď nebo později dostaneme pomalý defekt a aby se auto v nějaké rychlejší zatáčce nedostalo mimo trať. Asi po 5 kilometrech takové opatrnější jízdy guma stále držela, takže jsme zkusili ještě zatáhnout aspoň na těch pár kilometrech, které zbývaly do cíle. Bohužel, v jednom odbočení jsem byl moc rychlý, auto nám na štěrku sklouzlo mimo trať a zastavilo se o strom. Byl to naštěstí jen malý ťukanec, ale ztratili jsme tam cca. 20 sekund. Snažili jsme se ještě na té samé RZ tuto ztrátu zlikvidovat. Ovšem po těch chybách jsem se až do cíle nemohl zkoncentrovat a snažil jsem se víceméně tento test dokončit, i když to místama ani na dojetí nebylo. V cíli hned za stopkou jsme šli zkontrolovat auto, jestli se něco nepoškodilo od toho nárazu do stromu, ale nic vážného jsme neviděli. Jenom přední nárazník byl trochu naprasklý (banalita). Při nasedání do auta si můj spolujezdec Julo všimnul, že máme proražené kolo. Bylo tak proražené, že jsme byli rádi, že se nám nic nestalo. Na jednom místě byla guma prořízlá a byla i trošku vyzutá. Trochu jsme nechápali, jak to ten slick mohl až do cíle vydržet. Hned jsme se pustili do výměny a co se nestalo od toho nárazu po 2 km? Nejen, že jsme měli prořízlou gumu, ale dokonce jsme nemohli povolit jednu matku na šteftě. Prostě se točila na místě a nešla ani dolů, ani zpět. Kvůli jedné matce na kole pro nás skončil celý závod a taktéž jsme byli bez bodu. Byli jsme hodně zklamaní, protože i přes tyto problémy a chyby na první RZ druhé etapy se nám dařilo držet 15. místo absolutně, což jsme vůbec nečekali. Ale i takovéto věci se stávají a jsou cennými zkušenostmi v tomto sportě.“

Po smolném Rajdu Rzesowski si chtěli bratři Lapdavští spravit chuť na vrcholu letošní sezóny a tou byla bezesporu Barum Czech Rally Zlín, kde se sešla opět obrovská konkurence. Lukáš s Juliusem zde také představili nový design na svém Peugeotu. A co je vedlo ke změně designu? „V podstatě celý tento projekt – design vznikl těsně před Barum Rally Zlín. Navázali jsme spolupráci se skvělými lidmi, ktěří se zabývají výrobou vín uznávaných hlavně u nás na Slovensku, tzv. Chateu Topolčianky (mimochodem skvělá vína). Tímto jim patří velké díky a taktéž panu Luboši Švecovi, který nás s těmito lidmi seznámil,“ vysvětluje změnu designu pilot Lukáš Lapdavský.

Již 41. ročník Barum Czech Rally Zlín začal již v pátek večer superspeciální rychlostní zkouškou v centru Zlína, kterou opět obsypaly davy diváků. Peugeotu 207 S2000 s číslem 40 patřilo po této superspeciálce celkové 30. místo.„Městský okruh na Barumce se nám moc líbí, takže si ho hodně užíváme. Atmosféra je zde neskutečná. Zde se dá hodně ztratit, než získat. V takové konkurenci, která se sešla byl pro nás výsledek solidní,“hodnotí superspeciálku Lukáš.

První etapa měla na pořadu osm rychlostních zkoušek ve dvou sekcích. Rozjezd bratrské posádky byl pomalejší, když po Biskupicicích a zrušené Pindule jim patřilo místo v páté desítce. Následoval Troják a Semetín. Ještě před startem Semetína ovšem musel Lukáš svůj Peugeot odstavit. A co se vlastně stalo? „Bohužel hned na úvodním testu jsme asi v půlce dostali defekt. To samé místo, kde jsme dostali defekt, tak trefilo dalších asi 15 posádek, takže sem tam moc laborovat nedalo. Druhá vložka se jela volným průjezdem kvůli nehodě Pavla Valouška a Zdeňka Hrůzy (kterým přejeme brzké uzdravení a brzký návrat na tratě). Další zkouškou v pořadí byl Troják a zde jsme chtěli trošku zatáhnout, ale přišlo další zklamání, když byla cesta zatarasená vozem Tamrazova, kterému jsme se s dalšími posádkami snažili pomoci, aby tato RZ mohla pokračovat. Pokračovali jsme tedy do cíle Trojáku a těsně před cílem nám začala blikat kontrolka motoru. V cíli jsme sice dostali náhradní čas, ale hned za stopkou začal ze spodku auta vytékat olej. Nemohli jsme přesně určit příčinu, protože v Peugeotě, stejně jako v ostatních vozech, je všechno natlačené a s našimi zkušenostmi zprovoznit takové auto, se rovnalo nule. Věděli jsme, že se jedná o motorový olej, což je dost choulostivá věc. Nechtěli jsme autu více ublížit, tak jsme raději z první etapy odstoupili. Až v servise jsme našli příčinu. Kvůli silnému nárazu na předek se trochu potlačil olejový chladič, tím pádem se uvolnily dvě hadice od motoru a všechen olej nám vytekl. Sice jsme druhý den nastoupili, ale jeli jsme pouze tak, abychom soutěž dokončili. O nic nám nešlo, ale chtěli jsme se dostat alespoň na rampu a podle toho jsme se i řídili. Prvních osm kilometrů na Majáku bylo vážně jen o přežití. V důsledku deště, který večer před druhým dnem úřadoval. Každá posádka, jenž tento úsek přežila či nepřežila, tak ví o čem mluvím. Výsledek jsme už neřešili a jeli jsme už na vzpomínanou rampu, o což nám v podstatě i šlo. Nasbírali jsme další cenné kilometry a stále se máme co učit, aby to bylo to pravé ořechové,“ dodává k Barum Rally pilot Lukáš Lapdavský.

Po nepovedené Barum Rally se celý Deštrukt Projekt Racing Team přesunul na Vysočinu, kde pokračovalo mistrovství ČR ve sprintrally. Tou byla Horácká Rally Třebíč a ta přinesla kýžené ovoce. Do Třebíče se kromě Pavla Valouška sjela celá sprintová špička včetně Romana Odložilíka s Citroenem Xsara WRC. Lukášovi s Juliusem se dařilo od začátku soutěže, když zajížděli časy na pomezí první a druhé desítky. Připsali si rovněž dva časy v první desítce a v cíli jim patřilo pěkné desáté místo absolutně a nepopulární čtvrté místo ve třídě 2. „V Třebíči jsme již startovali a při vzpomínce na ty rychlé testy jsme vůbec nepomýšleli, že se nám podaří zajet takový výsledek, což nás hodně, hodně potěšilo a dodalo nám to více na bojovnosti. Potěšil nás hlavně čas na čtrté rychlostní zkoušce, které měřila 20 kilometrů a nám se podařil zajet absolutní sedmý čas. Od pátého místa nás dělily necelé dvě sekundy. Bylo to vážně rychlé na všech RZ a našemu autu tyto tratě moc nevyhovují, ale snažili jsme se. Neudělali jsme žádnou chybu, neměli jsme žádné problémy, takže nám nemohlo nic bránit slušnému umístění. To se nám podařilo a měli jsme vážně velkou radost a taktéž celý tým,“ říká Lukáš.

Po skvělém výsledku v Třebíči si již fanoušci mohli všimnout, že Lukáš s Juliusem a jejich Peugeotem 207 S2000 odstartují i na závěrečném podniku MMČR, kterou je Rally Příbram. A jaké jsou další plány posádky Deštrukt Projekt Racing Teamu po zbytek roku? „Zatím máme v plánu jet všechno, co se bude dát. Hlavně u vás v ČR, kde se jede ještě minimálně pět soutěží a nejbližší soutěží bude pro nás Rally Příbram. U nás na Slovensku se jede už pouze jedna soutěž a tou je Košická Rally. Pokud chceme pomýšlet do budoucna na nějaké slušné výsledky jako se povedly na Vysočině či v Třebíči, tak musíme jezdit a jezdit, jako tomu bylo doposud. V podstatě každý víkend jsme seděli v autě a je to znát.“

„Ale nejdůležitější je, že za tím stojí lidé, kteří nás v tomto krásném sportu podporují. My se sice zlepšujeme, ale bez nich by to prostě nešlo. Proto děkuji našemu hlavnímu sponzorovi Juliusi Lapdavskému, dále našemu novému sponzorovi Chateu Topolčianky, se kterými jsme se dohodli v rekordně krátkém čase a zajistili jsme si tím starty do konce sezóny, hlavně v ČR. Taktéž děkuji skvělým mechanikům, kteří se vždy snaží, baví je to a nám připraví auto na 100%! Nesmím zapomenout na fanoušky, kteří vždy dokážou vytvořit neskutečnou atmosféru. Nedokážete si představit, jak to posádku potěší, když vám lidé přejí a podporují vás v tom. Už jen zdvihnutím vlajky, ruky či písknutím, nebo pokřikem. Jste super a těším se na vás, na každém dalším závodě.“ uzavírá Lukáš.

Ještě připomeňme, že Rally Příbram startuje již tento pátek. Peugeot 207 S2000 bratrů Lapdavských odstartuje s číslem 17.

Výchozí situaci týmu do soutěže popisuje jezdec Jaromír Tarabus: „Třebíč je, jak známo, rychlou soutěží. Máme letos však jenom jednu krátkou převodovku, a kvůli jednomu závodu nemělo cenu kupovat delší variantu, navíc ani to by patrně příliš nepomohlo. Takže jsme šli předem do závodu s tím, že naše maximální rychlost 163 km/h bude na zdejších rovinách oproti vozům WRC a Mitsubishi nevýhodou.“ I přes tento handicap posádka zeleného Fiatu Abarth Grande Punto S2000 vstoupila do specifické soutěže na pomezí Čech a Moravy čtvrtým časem. Již po druhé rychlostní zkoušce se však po brzkém odstoupení Miroslava Jakeše usadila na třetí příčce absolutně za Romanem Odložilíkem s Citroënem Xsara WRC a Janem Sýkorou na Mitsubishi Lancer.

„Dařilo se nám velmi dobře. Po celou soutěž jsme podávali stabilní výkony na úrovni třetího místa absolutně. Hlídali jsme si Jaromíra Tomaštíka a Jana Dohnala za námi, naopak druhý Jan Sýkora si zase hlídal nás,“ konstatuje jezdec. Bronzovou pozici už posádka AK Rallysportu Brno neopustila až do cíle závodu, přestože čtvrtý Jaromír Tomaštík s rychlým Subaru Impreza WRC byl po většinu soutěže v závěsu několika sekund. Pěkným výkonem v poslední rychlostní zkoušce dokázal Jaromír Tarabus náskok ještě navýšit a dovedl tak elegantního italského plnokrevníka na medailovou pozici s přesvědčivým, bezmála půlminutovým náskokem. „Před závěrečnou rychlostní zkouškou jsme měli na Jaromíra Tomaštíka s WRC k dobru pouze osm sekund, takže jsme měli trochu obavy, abychom v rychlých pasážích o náš náskok nepřišli. Nemohli jsme tedy polevit na tempu ani v závěru. Nicméně vyšlo nám to ještě o něco lépe, než jsme si představovali. S výsledkem jsme spokojeni, je to zase po čase ve sprintovém šampionátu velmi slušný výsledek, přestože bodově už to pro nás není ideální. Auto bylo na závod skvěle připraveno a po celou dobu soutěže fungovalo bezvadně, za což patří díky celému týmu.“

„Jeli jsme dobře a jsem spokojen!“ Prohlašuje s rozhodným úsměvem na adresu vystoupení na Třebíčsku Igor Norek. „Abarth prošel před Horáckou rally změnou nastavení podvozku, což byl evidentně krok správným směrem a zvolené nastavení se osvědčilo, minimálně na tomto profilu tratí.“ Obšírněji se pak Igor pouští do hodnocení trati soutěže: „Charakter zdejších tratí bohužel znamená jet mezi obcemi často na maximálku v omezovači otáček a pak ve vesnici objet všechny baráky, aby se snížil rychlostní průměr. Od soupeřů víme, že zde byly někde v omezovači i produkční vozy, a to už je co říct. Nechci však, aby to vyznělo jako kritika pořadatelů, ti snaží se vybrat co nejlepší tratě. Ale patrně jde o maximum, které je možno v tomto kraji nabídnout. Pozitivum je, že rychlé pasáže většinou nelemovaly stromy, ale pole a louky, mezi kterými se jezdí v maximálních rychlostech rozhodně příjemněji.“

Příznivé dojmy si z medailového vystoupení týmu „TNT“ na Horácku odnáší i týmový manažer Daniel Trunkát. Z probíhající sportovní „rodičovské dovolené“ hlásí: „Zdá se, že se nám po delší době konečně podařilo dobře nastavit vůz. Tratě jsou na Horácké rally takové, jaké jsou. Chtít konkurovat Romanu Odložilíkovi s vozem WRC by bylo utopií a Jan Sýkora také plně využil možností svého vozu. Čili v dané situaci se nám podařilo dosáhnout patrně maximálního možného výsledku. Spravili jsme si ve spritovém šampionátu chuť a uvidíme, jak to půjde v posledních dvou závodech.“

Na tiskové konferenci po Horácké rally však zazněla ještě jedna velmi zajímavá informace, kterou nám upřesní také Dan Trunkát: „Dalším podnikem, který absolvujeme, bude desátý podnik IRC 2011, legendární italská Rally San Remo. Odstartujeme zde s vozem Škoda Fabia R2 z dílen týmu Impromat Motosport, se kterým jsme se letos již získali deváté místo absolutně na Rally Bohemia. Půjde pro nás o zajímavou novou zkušenost.“Dalším překvapením je změna na sedadle spolujezdce pro tento závod. Igorovi Norkovi bohužel zabránila ve startu v San Remu kombinace pracovního vytížení a rodinných důvodů, takže jej zastoupí spolujezdec Václav Vorel. Někteří fanoušci si jistě pamatují, že právě s Václavem Vorlem získal Jaromír Tarabus titul ve skupině N v roce 2005. Čili půjde o navázání na téměř šest let starou úspěšnou spolupráci.

Více informací o posádce se dozvíte na www.tarabus.cz, nebo na facebooku Tarabus&Trunkát rally team.

„Ani nevíte, jak mě to mrzí. Bojovali jsme o prvenství mezi enky, což nás moc těší, protože letos jezdíme hlavně sprinty a je fajn potrápit i kluky, kteří toho mají ve velkém mistráku letos naježděno mnohem více. Ale jinak jsem opravdu moc zklamaný, protože jsme letošní Barumce obětovali opravdu hodně a chtěl jsem dojet za každou cenu,“ říká Jan Jelínek už pouze v roli diváka u cílové rampy.

A co se tedy přesně přihodilo? „Na jednom z horizontů v úzké pasáži bylo bláto, se kterým jsme nepočítali, auto se na něm svezlo, a i když jsem to krotil jak se dalo, šli jsme do příkopu. To by ještě nebylo tak zlé, ale trefili jsme u toho železný kolík a ten nás roztočil tak, že jsme nakonec skončili na střeše,“ popisuje Honza průběh nehody. „Byli tam diváci, kterým ještě jednou moc děkuju, protože nám ochotně pomáhali, obrátili auto na kola a ještě varovali posádky za námi. Možná bychom pak i odjeli, jenže zároveň došlo k úniku oleje a nedalo se pokračovat dál.“

Jan Jelínek s Miroslavem Kotěnou se tak museli tři zkoušky před cílem vzdát svého snu a z Halenkovic odejít doslova po vlastních.

A jak Honza hodnotí celý průběh soutěže?: „Letos byla Barumka moc pěkná. Super atmosféra, jelo se opravdu hodně rychle a velká byla i podpora od fanoušků. Sice jsem měl celý týden lehké zdravotní problémy, ale se shakedownem to odeznělo a v pátek jsme si užili výbornou atmosféru na městské erzetě. V sobotu jsem se pak hrozně trápil v první sekci, protože mi moc nesedly pneumatiky a ze čtyř zkoušek jsem byl třikrát mimo trať. Ale pak jsme to po servisu uklidnili a začali zajíždět slušné časy. Jednou jsme sice dojeli Miru Tarabuse, který měl problémy s poloosou a dost se za ním prášilo, jinak to ale bylo až do večera bez problémů a i auto fungovalo na jedničku. Dnes to hodně klouzalo na Majáku, ale dokázali jsme se dostat zpátky před Dana Běhálka, který nám vzal v sobotu večer na chvíli vedení. Kudlovice byly také v pohodě, ale pak už přišly Halenkovice a to nešťastné bláto. Jenže o tom je rally, co se dá dělat…“

Honza Jelínek s Mirkem Kotěnou by tak touto cestou ještě jednou chtěli poděkovat za krásnou atmosféru a podporu diváků nejen u trati, samozřejmě také všem partnerům týmu a mechanikům APID racing service včetně Mirka Jandíka, kteří skvěle připravili auto. 41. ročník Barum Czech Rally Zlín tak zůstává devátým hořkým záznamem v Honzově soutěžní kariéře a logicky se nabízí otázka, jak to bude s kulatou desítkou?

„Krásně to řekl po našem crashi Mirek Kotěna, kterému jsem se omlouval, že jsem ho opět nedovezl do cíle. Prý kdybychom dojeli, už před sebou nemáme další výzvu. Takže příští rok už to prostě musí vyjít, “uzavírá letošní účast na Barumce sice smutný, ale odhodlaný zlínský závodník.